Melodie srdce

23. prosince 2017 v 23:20
Zdá se to být tak ušlechtilé téma, že se celý týden ani neodvažuji napsat na něj článek, aby snaha o zachování krásy toho tématu nepřišla vniveč. Ale nakonec jsem se rozhodla toto téma využít, jako způsob, jak se představit blogovému světu.

Melodie mého srdce se nese v třídobém taktu koňského cvalu a vlastně ani nevím, kdy to všechno začalo, vím jen, že hodně dávno. Koně jsem milovala odjakživa a nyní to bude bez mála 10 let, co se tomuto koníčku věnuji. Myslím, že můžu říct, že za těch deset let jsem toho zažila hodně, ač ne dost. :)

Rok 2007 - moje nejstarší dohledaná vzpomínka na koně.

Koně jsou stále velmi oblíbený a vyhledávaným koníčkem, stejně jako předtěmi X lety, kdy jsem začala pod DDM (domu dětí a mládeže) jezdit do nedaleké stáje spolu s dalšíma x dětma (myslím, že nás bylo kolem 15). Učili jsme se koně chystat a vysedávat v klusu, to je snad to jediné, co si vybavuji a fotografie z té doby nemám, a také si pamatuji svůj první pád spolu s prvním cvalem (já si říkala, že ten klus fakt divně hází :D). Také přišel první "osudový koník", byla to malá kobylka Velšského horského poníka, jmenovala se Konte Blank, ale říkalo se jí Ponička. Nejezdili jsme na ní a proto pro mě byla veliká čest, když jsem se na ní jednou mohla svést v kroku, bez sedla a uzdy, jen na vodítku. Od té doby jsem chovala velkou lásku k velšským poníkům.

Vlastně ani nevím, kdy jsme tam přestali jezdit, prostě se to stalo. V té pozdější stáji jsme vydrželi dlouho a také tam jsem poprvé začala jezdit jako "samostatná osoba" na malém kříženci velše a shetlanda Čertovi.

Rok 2008, kobylka Lady, nebo Jabora (tomu odhodlání ve tváři se fakt musím smát :DD).

Ovšem, když jsme zjistili, že si vlastně platíme jen svezení po jízdárně a holčiny, které nás učily, nás učí jen z vlastní vůle, spousta lidí kroužek opustila, protože jim prostě nenabízel to, po čem by toužily. Přirozený vývoj. :)
A tak i já změnila stáj. Zase.

Mezitím musím zmínit i paralelu mých táborů, které jsem navštěvovala. (Až teď si uvědomuju, jak mi western chybí. :D)
Léto 2008. Můj první (druhý, ale ve zmíněné stáji první a ne poslední) tábor, s koníkem Jantarem.

Tak jsem začala jezdit na českém sportovním ponym jménem Bred. Už jsem nejezdila ve westernu, ale především na madlech, nebo v anglickém sedle.
Rok 2009 - já a Bred


Na Bredovi jsem jezdila ve školním roce, zároveň jsem byla na dalších dvou ročnících tábora, kde se to tak nějak všechno podělalo - 2010.
Poslední den tábora, hlavní vedoucí jede někam na závody a tak nás mají nastarosti jen vedoucí - brigádnice. Jedeme na vyjížďku, všechno je v pohodě, dokud nepřijíždíme na první louku. Vedoucí, místo aby jela každá na konci řady, jedou obě vepředu a kecají. Toho můj kůň využívá (a hlavně toho, že vážím 15 kilo i s postelí) a během té jedné vyjížďky se mi asi sedmkrát bezhlavě rozběhne z kopce nebo do kopce. Samozřejmě nemám sílu na to, ho zastavit. Ale kupodivu to ani nemá účinek, ještě to odpoledne jezdím bez sedla na tom stejném koni úplně bez problému.

"Osudné" léto 2010 - já na Honzovi


Vracím se domů, k Bredovi, poprvé nemám madla, ale sedlo - anglické. Vedu si celkem dobře, dokud si Bred nepohodí zadkem, teď bych si toho pravděpodobně ani nevšimla, ale tehdy mě to vyděsilo. Chtěla jsem zpomalit, uklidnit se a pokračovat. Ale prý, že ne. Že se mám držet.

Pochopitelně měním stáj. Do nové stáje přicházím s totální panikou, že mi kůň uteče a začne vyhazovat. Na vyjížďkách jsem na sebemenším kopečku hysterická a chci sesedat. Téměř dva roky (2010-2012) neopouštím jízdárnu.
Mezitím se v roce 2011 účastním příměstského tábora ve stejné stáji. Přesněji 17. 8. 2011 vedu kobylku do stáje, která je vedená stylem volného chovu (obří stodola vystlána slámou, někteří koně se pohybují volně, někteří jsou uvázáni,) jiná kobylka se po ní ožene (kopytem), ale schytám to já. Vyráží mi dech a upadám do bezvědomí. Z toho celého si moc nepamatuji, jen to, že mě vezli na sál číslo pět. :D
Mám protržená játra a vnitřní krvácení, ale to zjišťují téměř dvě hodiny po nehodě, ztratila jsem přes dva litry krve a je to skutečně nahnuté. Ale i to jsem překonala. Jsem stále tu a jen co jsem se vrátila domů, jsme se samozřejmě museli jet podívat na koníky. :) Nesednu si na ně téměř půl roku.

16. 8. 2011 - den před nehodou.

Musím říct, že to byla skutečně nehoda, byla jsem někde, kde jsem neměla, došlo k nedorozumění a vděčím trenérce za záchranu života, protože když dojela sanitka, změřili mi tep a tyhle ty blbosti a řekli, že jsem v pořádku. Trenérka je aspoň donutila, aby mě odvezli na rentgen žeber (a kdo byl někdy v dětské v Brně, ví, jaké je tam hrozné čekání) a kolabovat jsem začala až po nějakých dvou hodinách.

2012 - se Sávou

Poté další rok zůstávám v té stejné stáji. Pronajímám si soukromou poničku Žanetu, už mě nebaví jezdit koně na kterých jezdí další tucet lidí.
Leden 2013 - se Žanetou

Trénuji s holčinou, která dnes vyhrává mistrovství ČR a párkrát mám tu čest se svést na mé další poníkové lásce - Likenovi. (Nepohrdnu ani tím, když mu můžu jen namazat kopyta. :D)

Po pár měsících přecházím na kobylku A1/1 Morín (už nevím, z jakého důvodu, jsem přecházela, ale myslím, že jsem si moc nerozuměla s majitelkou). Ovšem ježdění bez trenéra brzy s sebou nese následky, můj sed se totálně ničí a s kobylkou se mi nedaří. Navíc na kobylce jezdí čím dál víc jezdců, což je přesně to, proč jsem si začala pronajímat soukromé koně.
2013 - Morín

Definitivně opouštím stáj a vracím se tam, kde byl Bred. Docházka do klubu je 2x týdně - v týdnu a jednou na službu o víkendu (nebo 3x? Už si nepamatuji. :)). Jsem v osmé třídě, přichází rozhodování, kam na střední, dohánění známek. Nezvládám to, ani fyzickou námahu, ani tu psychickou v tréninku, ježdění mě přestává těšit. Po pár měsících stáj opouštím, již zase.

Rok 2014 - se Simonem

Jako na potvoru se se mnou na poslední jízdě - vyjížďce - kobylka bezhlavě rozběhne přes pole a i na to vyhazování dojde. Jaká ironie. :D

Dávám si inzerát a v létě si jedu vyzkoušet dalšího koníka, nebo spíš koníky.
Jsem tu už tři roky a doufám, že naše spolupráce rozhodně není ani u konce a doufám, že ani v polovině. Zprvu jezdím na obřím valáškovi KWPN - Johnym, po uzdravení i na valáškovi A1/1 - Kerlowovi.
Léto 2015 - já a Kerlow, moje první plavení, úžasný zážitek. :)

Během jednoho přesunu do jiné stáje (v rámci ustájení kluků) se nám dostává do péče i koník Šibal, je to takový prcek s obří hlavou. První kůň, na kterém jsem se skutečně nikdy nebála venku. A když zjistím, že je na prodej, neváhám a přemlouvám naše. Neúspěšně. (Šibal od té doby změnil asi 2x majitele a nyní je v mém bydlišti, tak aspoň tak :)).
2015 - já a Šibal (já si ho však již přejmenovala na Nextreme :DD).

Nejnovější fotka, říjen 2017 - já a Johny. :)

Well, když si to sama kapituluju, je toho fakt hodně. :D A to ještě ani nevím, co mě čeká, ačkoliv naplánované to mám celkem přesně. Po škole závodní licence, poté trenérská a pak hurá budovat kariéru do Německa. :D Všichni vždycky nad mým snem kroutí hlavou, ale on se za těch 10 let skoro nezměnil. Jako malá jsem chtěla být trenér, nyní bych chtěla uspět třeba i jako parkurový jezdec, ono většinou jedno vede k druhému. :D Ovšem kam mě skutečně osud zavede, to nikdo netuší. Mám na paměti přísloví: "člověk míní, život mění" a tak na ničem nelpím a přestu si jdu pevně za svým.

A doufám, že každý má takový sen, protože mě často zachraňuje před duševních krachem. :) :D

PS.: kdo si dobře všiml, že mám skutečně jedny chapsy téměř celou svou jezdeckou kariéru? :'D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 23:52 | Reagovat

Je hezký, jak přesně víš, co chceš...:)

2 Meduňka Meduňka | Web | 24. prosince 2017 v 9:24 | Reagovat

Vítej mezi námi, blogerko :)
Tvůj článek zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

3 Eliss Eliss | Web | 24. prosince 2017 v 12:28 | Reagovat

Ať se ti daří ♥♥

4 Dee Dee | 24. prosince 2017 v 16:47 | Reagovat

[1]: Dlouhé večery jsou jako stvořené na vymýšlení plánů budoucnosti. :D :)

[2]: Děkuji moc. :3

[3]: Díky moc, Tobě taky. ^^

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 17:32 | Reagovat

[2]: Meduňko,
Ty mě normálně pronásleduješ...:)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 20:56 | Reagovat

Pro mě překvapení, hotová srdcová dáma, které srdcem jsou koňské bytosti. I já tě za sebe dávám do výběru na Tema-tydne.blog.cz, protože tvé srdíčko zpívá a tluče pro koně. Také je mám ráda :-)

7 Dee Dee | 24. prosince 2017 v 22:01 | Reagovat

[6]: Děkuji moc, doufám, že nikdy nepřestane tlouct. :)

8 J.R. J.R. | Web | 4. ledna 2018 v 18:20 | Reagovat

Koně jsou krásná zvířata :) ale jezdit na nich nemůžu, protože nesnáším vejšky :(

9 Liška Liška | Web | 6. ledna 2018 v 9:59 | Reagovat

Vyprávění se mi četlo jedním dechem.Sama patřím k velkým milovníkům koní i když jezdím jen velmi málo.
Každopádně Ti přeji splnění všech Tvých snů.Fandím Ti :)
Koně jsou zkrátka láska na celý život ♥

10 Elis Elis | Web | 6. ledna 2018 v 18:56 | Reagovat

Tomu se říká jezdecká cesta :)
Hlavně jsi nepřestala jezdit i přes ten opravdu ošklivý úraz. Klobouk dolů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama